sobota 8. června 2013

Celerové placičky s cibulovým dipem

Já a Daník jsme mírně v rozporu. On hledá v každém jídle maso, já zase maso až tolik nevyhledávám. Celerové placičky, to byl celkem spontánní nápad, který vznikl na základě obsahu naší lednice v den D. Čekala jsem, kdy se ozve od stolu: "Mami a je v tom maso?". Kupodivu se neozvalo nic a celkem brzy zel talíř prázdnotou... Tak Vám přeji podobný úspěch.

Budete potřebovat:

1 malý nebo 1/2 většího celeru
3 velká vejce
50 g parmazánu
1 lžíce mléka
mouku nebo strouhanku
pažitku
sůl a pepř

Celer nastrouhám na jemném struhadle, přidám 2 žloutky, 1 celé vejce a lžíci mléka. Přistrouhám parmazán, přidám nakrájenou pažitku, osolím a opepřím a nakonec ušlehám 2 bílky na tuhý sníh. Do celerové směsi přidám asi 2 lžíce mouky, pak ušlehaný sníh a podle hustoty pak případně další mouku. Máme na výběr, jestli usmažíme na pánvi, nebo hmotu dáme na pečící papír a upečeme placičky v troubě.

Cibulový dip

svazek jarní cibulky
zakysaná smetana krémovitá
majolka

Smícháme v přibližně stejném poměru majolku a zakysanou smetanu, mírně osolíme a přimícháme nakrájenou cibulku.

Dobrou chuť.!

sobota 7. ledna 2012

Dort Dalmatin

Samozřejmě, že dítě chtělo čokoládový... Ale jednak je po vánocích a naslazení jsme dost a jednak mám přeci jen lepší pocit, když do nich propašuji něco zdravého... Dort Dalmatin je dobrý kompromis. Dal by se udělat ještě dietnější, ale přeci jen jsme labužníci, že.

A jak na něj?

Na korpus si připravte:

8 vajec
330 g jemně strouhané mrkve
300 g mletých ořechů (nejlepší je směs - vlašské, mandle, pekanové atd. dle chuti)
70 g mletých piškotů
70 g hladké celozrnné špaldové mouky
270 g třtinového cukru
2 polévkové lžíce slunečnicového oleje
1/2 lžičky skořice
1/2 lžičky zázvoru nebo lžičku perníkového koření
citronová kůra
 2 lžičky prášku do pečiva

Žloutky s asi tak 2/3 cukru vyšleháme v kastrůlku nad párou. Směs nabyde, zesvětlá, zhoustne. Přelijeme do misky, přidáme mrkev, zlehka promícháme. Ušleháme sníh z bílků a zbytku cukru, měl by být hodně pevný. A pak do vaječné směsi střídavě sypeme pevné přísady a přidáváme sníh. Hotové těsto vylijeme do dortové formy vyložené pečícím papírem (stěny vymažeme a vysypeme) a pečeme cca na 180 stupňů přibližně třičtvrtě hodiny - respektujeme zkušenosti s vlastní troubou. Korpus je hotový, jakmile špejle zapíchnutá doprostředka zůstává suchá. Toto množství těsta vystačí na formu o průměru 28 cm a korpus je hodně vysoký. Po upečení necháme asi tak 15 minut chladnout ve formě, pak na mřížce do úplněho vychladnutí.

Krémy vám nabídnu dva - máte-li dobrodružného ducha, zkuste ten, který dělám já. Je třeba, aby měly suroviny přibližně stejnou teplotu, jen u šlehačky to těžko zabezpečíme, protože ta se naopak nejlépe ušlehá vychlazená. Krém je opravdu osvěžující a dobře se s ním pracuje, má ale tendenci se srážet. Nicméně krátké zahřátí v mikrovlnné troubě a trpělivé šlehání mu vrátí tu správnou konzistenci. A tady jsou přísady:

100 g másla
250 g mascarpone
125 g krémového sýra (Philadelphia, Lučina)
2 lžíce moučkového cukru
1 vanilkový cukr
med 
citron
1 smetana ke šlehání
2 plátky želatiny
1 lžíce mléka

Želatinu necháme nabobtnat podle návodu na obalu. Máslo vyšleháme se lžící moučkového cukru a vanilkovým cukrem, postupně do něj zašleháváme sýry, podle chuti med a citronovou šťávu. Tady neuvádím přesné množství - krém průběžně ochutnávám a přidávám med a citron dle potřeby, citronové šťávy stačí poměrně málo. Ušleháme šlehačku se lžící moučkového cukru a stěrkou opatrně vmícháme do sýrové směsi. Želatinu vymačkáme, rozpustíme v lžíci ohřátého mléka a po částech vlijeme do hotového krému. Nemusíte spotřebovat celé množství a vlastně ji tam nemusíte dávat vůbec, já ji používám proto, že s krémem se pak pěkně pracuje a velmi dobře na dortu drží - i na stranách.

Druhý krém je tutovka - ten tendence ke srážení nemá.

100 g másla
2 polotučné tvarohy
1 smetana ke šlehání
6 lžic moučkového cukru
1 vanilkový cukr

Máslo vyšleháme s cukrem a vanilkovým cukrem, postupně vmícháme oba tvarohy a nakonec ušlehanou šlehačku. Samozřejmě, stejně jako u předchozího krému, můžete nahradit část cukru medem a případně i přidat trochu rozpuštěné želatiny - krém je pak pěkně tuhý i v případě, že tvaroh obsahuje více vody.

Dokončení dortu je pak jednoduché - prokrojíme korpus (sama to dělám tak, že si nožem naříznu linii po celém obvodu korpusu a dort prokrojím pevnou nití, jako když krájíme knedlíky), vrchní díl sundáme - skvělá je na to třeba modelovací podložka, je dobré si nějak označit, třeba shora vedeným zářezem orientační bod, abychom pak vrchní část vrátili tak, jak patří. Spodní část korpusu namažeme silnou vrstvou krému, přiklopíme vrchní částí, pomažeme vršek a strany dortu. Necháme vychladit a nakonec vytvoříme rozpuštěnou čokoládou různě velké a klidně i nepravidelné puntíky. Na pečící papír si čokoládou vytvoříme puntíky na bok dortu, tady by čokoláda stékala a z pečícího papíru, který umístíme do mrazáku, sloupneme hotové puntíky a rozmístíme po boku dortu dle libosti. Hotovo, já dozdobím ještě pomerančovými filátky, ale vůbec to není nutné.

P.S. Dort je z většiny sněden a sklidil velké ovace. Je nadýchaný a přesto poměrně mokrý, moc chutnal i krém... Je to první dort, u kterého mě mrňous popoháněl, abych mu dávala do pusy rychleji.:-)

Máslo = ohrožený druh?

Od dětství zbožňuji chuť a vůni másla. Na čerstvém pečivu, na vánočce, na nových bramborách - tam vynikala zvlášť lahodně. Poslední dobou mám ale pocit, že se výrobci másla zbláznili. Na obalech se začal objevovat slogan "pravá máslová chuť", což je samo o sobě podezřelé, protože jakou jinou chuť bychom u másla čekali? Ještě větší údiv však přichází po rozbalení úhledné kostičky. Vůně totiž mluví celkem jasně o tom, že v ruce nedržím pravé máslo, ale něco, co bych označila jako "směsný tuk". Pryč je úžasná vůně čerstvého másla, z každé kostky, kterou jsem za poslední měsíce měla doma, byla cítit  podobná "nevůně" jako z margarínů, či rostlinných tuků. Dokonce i kunínské "máslo" za 40 korun není ušetřeno před tímto "vylepšením". Když jsem se pokusila na obale najít složení, zjistila jsem, že jediný bližší údaj, o který se se mnou výrobce hodlá podělit je fakt, že kostka obsahuje 82% tuku. Tečka. Jediné skutečné máslo, které mám v tuto chvíli v lednici, je italské Burro di panna fresca od Beppina Ocelliho. Moje pocity ohledně potravin, které se u nás dají běžně koupit, se dají označit jediným slovem - bezmoc. Nestojím o máslo, které sice mohu rovnou mazat na chleba, ale u kterého je zjevné, že čisté máslo to není. Ano, můžeme začít kupovat bio máslo, nebo třeba zmíněného Beppina. Ale neprodávají se právě na každém rohu. Vrátíme se k domácí výrobě másla? Pokud někdo víte, jak na to, sem s návodem. Zařazuji máslo do červené knihy ohrožených druhů!

pátek 6. ledna 2012

Co najdete na mém blogu?

Zatím tady toho moc není... :-) Ale postupně by měly přibývat recepty, obrázky, fotky, scrapy, ale i články různého zaměření - prostě výsledky mé tvorby v různých oblastech. Ať se líbí...