Máslo = ohrožený druh?

Od dětství zbožňuji chuť a vůni másla. Na čerstvém pečivu, na vánočce, na nových bramborách - tam vynikala zvlášť lahodně. Poslední dobou mám ale pocit, že se výrobci másla zbláznili. Na obalech se začal objevovat slogan "pravá máslová chuť", což je samo o sobě podezřelé, protože jakou jinou chuť bychom u másla čekali? Ještě větší údiv však přichází po rozbalení úhledné kostičky. Vůně totiž mluví celkem jasně o tom, že v ruce nedržím pravé máslo, ale něco, co bych označila jako "směsný tuk". Pryč je úžasná vůně čerstvého másla, z každé kostky, kterou jsem za poslední měsíce měla doma, byla cítit  podobná "nevůně" jako z margarínů, či rostlinných tuků. Dokonce i kunínské "máslo" za 40 korun není ušetřeno před tímto "vylepšením". Když jsem se pokusila na obale najít složení, zjistila jsem, že jediný bližší údaj, o který se se mnou výrobce hodlá podělit je fakt, že kostka obsahuje 82% tuku. Tečka. Jediné skutečné máslo, které mám v tuto chvíli v lednici, je italské Burro di panna fresca od Beppina Ocelliho. Moje pocity ohledně potravin, které se u nás dají běžně koupit, se dají označit jediným slovem - bezmoc. Nestojím o máslo, které sice mohu rovnou mazat na chleba, ale u kterého je zjevné, že čisté máslo to není. Ano, můžeme začít kupovat bio máslo, nebo třeba zmíněného Beppina. Ale neprodávají se právě na každém rohu. Vrátíme se k domácí výrobě másla? Pokud někdo víte, jak na to, sem s návodem. Zařazuji máslo do červené knihy ohrožených druhů!